Dálky s vůní máty (Expedice Al Maghreb, část I.)

Když mě před časem oslovil kamarád, ať se přidám k výpravě do Maroka, bez zaváhání jsem odmítla. Měla jsem už jiné plány. Dala jsem výpověď v práci, abych si konečně splnila dětský sen o dlouhém putování. To v mých představách začínalo v nejzápadnějším bodě Španělska, vedlo přes Pyreneje do Barcelony a pak, kdo ví. Maroko nebylo na seznamu. Jenže mi nedalo spát.

Maroko…

A čeho že to mám být vlastně součástí? Expedice Al Maghreb. Dvacet studentů Gymnázia Jana Keplera se vydává za Berbery s cílem poznat jejich kulturu a dojednat místním dětem návštěvu České republiky. Čeká je hřebenovka zakončená výstupem na čtyřtisícovku Jebel Toubkal, dobrovolničení v horské vesnici a objevování charismatických měst. Vše se chystají zachytit v dokumentu, který si sami natočí. Zní to dost cool!

Maroko…

Vířilo mi hlavou jako čajové lístky v konvici. Vůně dálek, kouzlo orientu, divoké hory, nové obzory, lidské příběhy… intuice našeptávala, ať se vykašlu na tvrdohlavé lpění na původním plánu a chopím se nečekané příležitosti. A tak o pár hodin později hlásím, že JEDU! Cítím vzrušení, obrovskou radost a taky neochvějnou jistotu, že mé další kroky mají vést právě tudy. Bude to skvělý!

A taky jo! Za tři týdny jsme toho zažili tolik, že by to bylo na vyprávění jak z Tisíce a jedné noci. Putování pestrou krajinou Vysokého Atlasu, soužití s berberskými rodinami, nahlédnutí do tradic významného muslimského svátku Eid al–Adha v Essaouiře nebo odkrývání otisků jednotlivých kultur (berberské, židovské, francouzské, arabské), které se navzájem prolínají nejen v podmanivém Marakéši. Maroko nám zkrátka namíchalo koktejl intenzivních zážitků a vzpomínek.

Horská etapa začíná ve vesničce Setti Fatma. Odtud již s průvodci a mulami míříme vzhůru do srdce Atlasu. Osm dní střídavě šplháme do sedel a klesáme do barevných údolí. Rozmanitost krajiny je fascinující. Někdy se může zdát vyprahlá a nehostinná – červená půda a spalující horko připomínají, že jsme na africkém kontinentu. Jakmile zem políbí životodárný pramen, objevuje se zeleň. Horské stráně opanuje svérázný jalovec, zatímco údolí patří jabloním, vlašským ořechům a třešním. A taky polím, na nichž se nejčastěji pěstují brambory, kukuřice, zelenina a tráva pro zvířata.

Procházíme vesničkami, zasazenými do krajiny jako korálky náhrdelníku. Tradiční hliněné domky střídají barevná „moderní“ stavení z betonu, obdivujeme originální malované dveře a okna s umně vyvedeným ornamentálním mřížováním. Každá víska má své osobité kouzlo – a zvědavé děti. Jsme pro ně vítanou atrakcí. Kam zavítáme, tam nás v mžiku obklopí hlouček usměvavých tváří s pozdravem a prosbou o čokoládu na rtech. Jestli se někdo umí skvěle přizpůsobit rozmáhajícímu se turismu, tak jsou to právě děti. Když nereagujeme na francouzštinu, zkouší angličtinu nebo španělštinu. A překvapuje mě, s jakou hbitostí chytají nová slovíčka. Tahle schopnost se jim bude za pár let hodit. Uživit v horách rodinu zemědělstvím je totiž hodně těžké, zatímco turismus nabízí slušné živobytí. A taky mění ráz krajiny, byť zatím nijak drasticky. Staré mulí stezky mezi vesnicemi pomalu nahrazují široké cesty, po nichž dokáže projet auto. Lidé se tak mohou snáz dostat do města k lékaři, do školy nebo pro zásoby.

Poznáváme krásy i úskalí života v horách, užíváme si dechberoucí výhledy, stanování pod noční oblohou, popíjení berberské whisky (tenhle tradiční přeslazený nápoj ze silného zeleného čaje a máty vám rozbuší srdce jako první láska) i družné rozhovory s našimi průvodci. Těla si postupně zvykají na fyzickou zátěž, žhavé slunce i nadmořskou výšku. Učíme se berberské výrazy i čajový rituál, ochutnáváme místní kuchyni, slavíme narozeniny, trénujeme obezřetnost před škorpióny, koupeme se v potocích a vodopádech… zážitků je tolik, že najednou stojíme na Toubkalu (4 167m), nejvyšším vrcholku celého pohoří, a hledíme na Aroumd, který bude následující dny naším novým domovem.

Na 3D mapu cesty můžete mrknout zde https://www.relive.cc/view/vMq5E93RBQq

Celkově jsme ušli cca 130 km s cca 7000m převýšením. Původní trasa měla být delší a náročnější, ale s ohledem na zranění a zdravotní stav několika členů výpravy jsme trek výrazně zjednodušili.

Praktické info:

do výchozího bodu Setti Fatma jsme se z Marakéše dostali půjčenými auty

šli jsme natěžko
spaní jsme řešili stanováním na předem domluvených tábořištích
vodu jsme čerpali z přírodních zdrojů, nebo dokupovali ve vesnicích po cestě
první čtyři dny jsme si vařili z vlastních zásob, poté nám jídlo připravoval dvorní kuchař Hamid 🙂
přechod hor nebyl technicky náročný, ale vzhledem k termínu (konec června) jsme se museli potýkat s vysokými teplotami a spalujícím sluncem (nepodceňovat!)
výstup na Toubkal je za příznivého počasí také pouze „choďák“, v opačném případě to může být výživný zážitek (my cestou na vrchol čelili silným náporům větru)
za hladký průběh expedice vděčíme Terezce a jejímu projektu Zažít Maroko

Jednotlivé dny:

1. https://www.strava.com/activities/7399101866

2. https://www.strava.com/activities/7399100882

3. https://www.strava.com/activities/7399100121

4. https://www.strava.com/activities/7399098610

5. https://www.strava.com/activities/7399098002

6. https://www.strava.com/activities/7399096169

7. https://www.strava.com/activities/7402605547

8. https://www.strava.com/activities/7410255123