Island: Země tisíců vodopádů IV.

Svartifoss – Černý vodopád

Jedeme za dalším vodopádem, který se ukrývá v srdci národního parku Skaftafell. Celou dobu mě přitom na obzoru hypnotizují kopce pokryté sněhem a nejvíc ze všech Hvannadalshnúkur, nejvyšší hora Islandu. Je na ní cosi magického, co mě nesmírně přitahuje. Víc než kdy jindy mám chuť trhnout se od skupiny a užívat si tuhle krásu o samotě. Stezek je na mapě víc než dost a jedna vede až k ledovcovému splazu, to by mohla být paráda!

Parkoviště Skaftafell je beznadějně plné, co teď? Kroužíme kolem ve velkém stylu – z oken vlají mokré spodky, podprsenky a ručníky jako důkaz návštěvy termálních pramenů. Těžko říct, jestli se smilovala nebesa, nebo místní nevydrželi pohled na naši krasojízdu, ale uvolňují se dvě místa. Výstup z auta připomíná scénku z grotesky. Otvírám kufr a jako lavina se na mě valí hromada batohů a igelitek. Napěchovat vše zpátky připomíná boj s živlem. Zkrotíte dva batohy a vypadnou tři tašky. To se holt stává, když si ve snaze ušetřit půjčíte vůz o velikosti dětské hračky a naskládáte do něj pět lidí s výbavou na dvoutýdenní dobrodružství. A tunou jídla v igelitkách. Sledovat vznětlivého Toma, jak uprostřed parkoviště žongluje s našimi věcmi, je zábava k popukání. Alespoň tedy pro nás. Konečně jsou tašky zpacifikované a můžeme vyrazit. Omyl, nemůžeme! Stále zasněný Peťo zjišťuje, že postrádá batůžek s foťákem. Zdá se, že skončil na dně kufru. Hlavní puzzle master rozdýchává mrtvičku a hra na přetlačovanou znovu začíná.

Druhé kolo sleduju z povzdálí, víc mě totiž zajímá nabídka místního infocentra. Výstup na Hvannadalshnúkur je zřejmě oblíbenou atrakcí, a soudě dle ceny i nutného vybavení, jde o atrakci pěkně náročnou. Aby taky ne. Vyšlapat 2000 výškových metrů po vyhaslé sopce pokryté největším evropským ledovcem Vatnajökull nebude sranda, tím spíš, že ledovec je zjizvený nebezpečnými trhlinami. Jako by mi kluci četli myšlenky, poznamenávají, že tuhle taškařici si musíme nechat na příště. Já vím, ach jo.

Stoupáme mírně do kopce udržovanou pěšinou a postupně se nám otvírají čím dál hezčí výhledy na obří ledovec se všemi jeho vrcholy. Hotové mrazivé království! Sněhové pláně se třpytí, jak po nich tančí sluneční paprsky. Neskutečná nádhera! Má mysl se toulá daleko na bílých kopcích. Jenže tělo se sune s davem po stezce kolem vodopádů.

Zvolili jsme si k poznání Islandu okružní jízdu po Ring Road, asi jako všichni, kdo jsou tu poprvé. Nečekala jsem, že budu mít klid na rozjímání. Ale že i před začátkem sezóny to bude taková masovka, to mě vážně nenapadlo. Množství lidí mi kazí dojem z jinak překrásné krajiny. I proto vím jistě, že se sem chci někdy vrátit a užít si to „svým způsobem“ – s krosnou na zádech a pěšky. Putovat přes hory a doly, brodit se řekami, spát v divočině. Žádné pohodlí, hodně samoty a občasné pochybnosti, jestli jsem dobře odhadla počasí i směr. Dokonalost.

Pohled na Svartifoss mi však vynahrazuje předešlé mrzení. Příroda zde vytvořila dokonale romantické kulisy pro své představení. Řeka padá do kráteru vyhaslé sopky, jejíž stěny připomínají varhany. Černé čedičové skály v sobě snoubí eleganci s mírnou dávkou ponurosti, což dává místu jedinečné charisma. Stojím pod vodopádem na dně rokle, vzhlížím ke skalní stěně a připadám si jako v kostele pod širým nebem. Hučení vody občas doplňuje zpěv ptáků. Přestože mám za zády jistě stádo dalších zvědavců, nevnímám nic než klid a sílu tohoto místa.

Zajímavosti:

Čedičové varhany se staly inspirací architektům při stavbě katedrály Hallgrímskirkja v Reykjavíku nebo stropu islandského Národního divadla.
Díky barvě čedičových skal se vodopádu přezdívá „Černý vodopád“
Říčka Stórilækur padá z výšky 20 metrů
NP Skaftafell byl založen v roce 1967. Od té doby se rozlohou zdvojnásobil a dnes má 4 807 km² . V roce 2008 se stal součástí NP Vatnajökull.
Blízko Svartifossu najdete další vodopády – Þjofafoss (Thieves’ Fall), Hundafoss (Dogs’ Fall) and Magnusarfoss (the Falls of Magnus).
Čedičové varhany můžete vidět i u nás – Panská skála, Hlinky v CHKO Slavkovský les. Podobný úkaz je i tzv. Obrův chodník (Giant´s Causeway) v Severním Irsku nebo na ostrově Staffa (Hebridy, Skotsko)