O mně

Kdo jsem?

Živel. Dobrodruh. Svobodná duše. Snílek. Energetická smršť. Kreativec s ohnivým srdcem. Miluju lidi a mám potřebuju je rozesmívat, takže mě dost často uslyšíte říkat nevhodný vtipy, ze všeho si utahovat a pořád se smát. Prý jsem drzá jak opice, bystrá jak liška a umím se tvářit jako kocour ze Shreka 😀 Pod tím vším se ale schovává hloubavá, empatická a hlavně tichá (no fakt!) bytost.

Proč cestuju? 

Mám to v genech! Jeden můj prapředek byl údajně potulným rytířem a dotáhl to až do Skotska. A teď seriózně. Za mý nohy toulavý může moje Mummy (miluju britský humor! Který jiný národ používá stejné slovo pro mámu a pro mumii? :D). Už jako malý capart jsem nafasovala batůžek a chodila na vandry, jezdila na pionýrské tábory, kodrcala se autobusem za dědou přes půl republiky, občas jsme s mámou stopovaly a hodně zpívaly (dnes zpívám jen v sebeobraně). Dnešní „overprotective mothers“ by na tu moji nejspíš zavolaly sociálku. Vyrůstat před revolucí holt mělo něco do sebe.

Venku jsem doma. Cestování je pro mě přirozenou potřebou, stejně jako dýchání. Pro pocit svobody a taky proto, že mám ráda tu holku, kterou na cestách jsem. Vždy si umí poradit, bere věci tak, jak přicházejí, vystačí si s málem a je odvážná. Ne, že bych si doma s něčím neporadila, ale „vystačit si s málem“ má svý mouchy, a taky podléhám potřebě plánovat a mít věci pod kontrolou. Na cestách si uvědomuju, že život se naplánovat nedá. Prostě se děje a na nás je přijmout, co přichází. S důvěrou, že to dobře dopadne, bez ohledu na to, jak blbě to vypadá (často když to vypadá nejhůř, čeká za rohem něco skvělýho, takže je potřeba nezabalit to předčasně).

Ráda vyrážím na cesty sama, protože k sobě přitahuju skvělý lidi. Miluju náhodná setkání. Nikdy totiž nejsou náhodná! A přátelství z trailu je vzácný dar. Když cestuju s partou nebo ve dvojici, stáváme se ostrůvkem sami pro sebe a zažíváme úplně jiné situace.

Taky mě baví posouvat hranice fyzických sil a psychické odolnosti. Člověk je úžasně vynalézavý tvor, který dokáže neuvěřitelné věci. Jenže vedeme zhýčkané životy, máme vše na dosah ruky a naše superschopnosti ztrácíme. Pohodlí nás oslabuje. Vyrazit do hor a obejít se tam bez věcí, na které jsme zvyklí, to může být někdy výzva, která nám otevře oči a změní myšlení 🙂

Asi už je jasné, že chození s batohem neberu jako výstup z komforní zóny, ale jako žádoucí návrat k jednoduchosti, díky níž občas objevuju nový věci, ale hlavně vidím obyčejný věci novýma očima – a to se pak snažím ukotvit v každodenním životě. Jednoduchost, laskavost, sounáležitost, upřímný zájem o druhého člověka i místo, kde žijeme, jsou myslím důležitý pilíře pro to, abychom došli k vzájemnýmu porozumění a toleranci, a uchovali naši nádhernou Zemi pro další generace.

No a aby to nebylo jen o cestování… Mám taky umělecký střevo, který jsem podědila po předcích. Baví mě pozorovat, objevovat, zachycovat detaily a momenty, které mnohdy zůstávají bez povšimnutí. A přitom je v nich skryto tolik!  Vyprávím příběhy skrze malby, fotografie nebo povídky.

Můj přirozený zájem o lidi a jejich blaho mě profesně vedly do oblasti  HR, k well-beingu (tělo a mysl jsou spojená nádoba, takže kombinace psychohygieny, pohybu atd.). Láska ke sportu a outdooru mě vedla k organizování horských přechodů, závodů a dalších aktivit. Teď si hledám vlastní cestu, kde můžu propojit to, co mě baví, s tím, co umím, co mi dává smysl a co pomáhá druhým. Za ta léta jsem nasbírala tolik zkušeností z různých oblastí, že mám chuť předávat je dál. Sdílet svoje know-how, myšlenky, poznatky, inspirovat, motivovat… ať můžu prospět dalším lidem. V hlavě se mi skládá pár nápadů (některé už tam sedí roky, kurňa!), a tak si snad jednou nějaká ta dobrodružství budete moct užít se mnou 🙂